očekávám, že nic neočekávám

18.duben 2020

18. dubna 2020 v 17:17 | g. |  ghaaiyine zápisky

18.duben 2020
Včera jsem měla jet na Blbínov, ale zůstala jsem tady. Markh se ptal už 15., proč jsem nepřiletěla. Vymluvila jsem se, že mi není dobře. Lhání je tak pozemské, že ano?
Během týdne se mé pozemské já nepohodlo s rodinným příslušníkem. Nerozuměla jsem, proč to bylo nutné, tak jsem zůstala pasivní. Nyní už je vše v pořádku. Jsem pořád venku, kde je krásných 20 stupňů. Je to téměř jako na Blbínově, ale těch 7,5 stupňů mi stále ještě chybí. Zřejmě se tam zítra ukážu. Už se docela těším. Dokonce i na Markhův věčně otrávený obličej.
 

13.duben 2020, J49E02D32

14. dubna 2020 v 0:34 | g. |  ghaaiyine zápisky

13.duben 2020, J49E02D32
Po dlouhé době se letím zase ukázat na Blbínov. Teď jsem tam nějakou chvíli nebyla - nebylo to potřeba, jelikož zásobu zvínku jsem si vzala už v březnu pozemského času. Odlétám ve svém modulu s rozporuplnými pocity, totiž, s mojí pozemskou schránkou jsem se jaksi nepohodla. O tom ale jindy.
Po přistání mě už vítal můj meziplanetární dispečer (ve zkratce řečeno) Markh. Někdy vám o něm napíšu, je moc důležitý. Obdařila jsem ho vřelým objetím s tušením, že mu to jako přivítání po takové době nemusí stačit. Žel, zřejmě ho tentokrát zklamu. Markh musel ještě zůstat na stanici, a já se tak vydala k domu svých rodičů sama. Vcelku jsem to uvítala. Občas, když nemáte úplně nejlepší náladu, je lepší vše nelámat přes koleno.
Rodiče mě přivítali s úsměvem, měli o mě strach. Větší strach, než kdykoli dřív. To kvůli tomu, co se děje na zemi. Trápí to samozřejmě mnoho Blbíňanů, a nejen ty, kteří tam mají své známe nebo příbuzné. Na uvítanou mi připravili jólský svěnec, nad kterým jsem si moc pochutnala. Rodiče umí ten nejlepší!
Prodiskutovali jsme můj svět i jejich svět, dokonce jsem se dozvěděla i pár nových věcí. Například moje dávná kamarádka z časů školičky kandidovala do koncilu severní části Blbínova - Jólska. Budu ji muset v brzké době navštívit. Markh přišel později toho dnoova. Dal si svěnec a chtěl ode mě samozřejmě všechno slyšet, takže jsem vše musela převyprávět ještě jednou. Tentokrát ale bez rodičů, v mé spálně.
Konverzovali jsme opravdu dlouho, až do doby, kdy i třetí slunce začalo zapadat. Tehdy se ukázalo, že mu na uvítanou opravdu objetí stačit nebude, ale já jeho nenápadné pokusy utla už hned v začátcích. Po zbytek času dnoova co nám ještě zbyl, už jen sem tam něco zabrblal. Jako naprostý blbec se chová pořád, nebojte.
Jakmile byl čas si zase sbalit saky paky, rozloučila jsem se s rodiči a odebrala se na stanici. Markh mě doprovodil, ale slova neprohodil. Do apoLOLa jsem si vzala další zásoby zvínku. A vzala jsem si jich víc, než bych normálně potřebovala. Vzala jsem si je tak, aby mě Markh neviděl. Poznal by, že se sem zase na nějakou dobu neplánuji vrátit. Už tak bude otřes ho pár následujících dní poslouchat na echu.
Start byl jako vždy hladký, a já měla chvíli času na cestě přemýšlet. Markh neprohodil ovšem ani slovo, to zřejmě až dorazím na Zemi. Cesta opravdu není moc dlouhá, vlastně, v čase pozemském mi celý tento výlet zabral pouhých dvacet minut. Já tak mohla zase předstírat, že jsem se byla jen sprchovat.

andrew

7. dubna 2020 v 10:52 | g. |  pozemské já

je v pořádku sympatizovat s vrahem? nemyslím si. ale ten vrah je přeci také jen člověk. je mi velmi líto jeho obětí, nezasloužili si to. byli to zcela nevinní lidé. ale co když sám vrah potřeboval pomoc a nikdo mu ji neposkytl? říká se, že vraždám se dá zabránit, pokud v člověku včas poznáte, že je s ním něco špatně. těžko říct, jestli se v tomto případě dalo něco dělat. pevně věřím, že ano. byl to chytrý kluk. jen škoda, že díky rodičům svůj potenciál promarnil.
 


je jí to fuk

6. dubna 2020 v 16:03 | g. |  pozemské já

nechápu to. je jí to fuk. je jí jedno jak se cítí. říká, že se jí uleví. je tak sobecká, tak moc sobecká. je jí jedno, že on je psychicky na dně, hlavně, že ona se cítí dobře. proč? dokáže takový člověk někdy někomu porozumět? jak si takový člověk může myslet, že jedná zcela adekvátně a má na své chování právo? přála bych si, aby si to uvědomila, ale nestane se to. že ne?

cože

30. března 2020 v 12:12 | g. |  jiné
tenhle blog měl sloužit jako deník, ale došlo mi, že stěny jsou opravdu tenké, a nebylo by vůbec bezpečné něco takového publikovat, pokud nechci přijít o střechu nad hlavou :d
vůbec nevím, co sem tedy budu psát, ale nebojím se - ono to přijde

hrozně mi vadí všude ty reklamy, jde to nějak zrušit?

Kam dál